Zvěřinec

Zřícenina hradu Zvěřinec leží jižně od obce Jesenice, nad osadou Boudy. Z hradu se kromě hromádek kamení nedochovalo  do dnešních dnů celkem nic.

 

Hrad byl založen na vysoké vrchu v nadmořské výšce 542 m. To umožňovalo díky širokému výhledu kontrolu i vzdálenějšího okolí, zvláště na severní a východní straně. Jméno přejal zřejmě po kopci a lese, asi to bývala obora. Poprvé se s jeho jménem setkáváme v zápise z 23. prosince roku 1362. To bylo za vlády císaře Karla IV. V listině jsou jmenováni tři bratři - Martin ze Zvěřince a Heřman a Konrád z Chvojna. Pisatelem  prvních zpráv je Zwyerzinecz a Swierzinecz. Martin nebo také Mareš ze Zvěřince je tedy prvním nám známým členem rodu ze Zvěřince. Byl zřejmě zakladatelem hradu.

 

 

Na počátku husitského revolučního hnutí, patřil hrad Václavu ze Zvěřince, u něhož se prý podle lidové tradice zdržoval Jan Hus v době svého pobytu na jihočeském venkově.

Nevíme, jak se hradu dotkly husitské války. Po husitských válkách byl zřejmě majitelem hradu Zvěřince Arnošt z Leskovce, ale zabrali mu jej neprávem Táborští. Jak spor dopadl opět nevíme, ale někdy po r. 1442 získali zvěřinecké zboží Růtové z Dírného. Roku 1539 je už hrad Zvěřinec uváděn jako pustý.
Jak a kdy zanikl není známo. Mohlo se to stát za občanských válek za Jiřího Poděbradského, jak píše Vlasák nebo v pozdější době pro poškození z válek. Ale také z toho prostého důvodu, že posádka hradu měla nouzi o vodu, protože hrad neměl studnu. V druhé polovině 16. století patřilo zboží Měděncům z Ratibořic, kteří už sídlili v Úlehli pod Zvěřincem. Ve dvoře si vystavěli novou tvrz a psali se podle ní „na Aulehli". Renezanční budova panského sídla stála až do roku 1992, kdy ji nový majitel zbořil.

 

Dispozice hradu byla dvojdílná. Jádro zaujalo skalnatý vrchol převýšený oproti předhradí. Ve středu jádra na centrální skalce se nacházela nejspíše dřevěná stavba, asi obytná věž. Skalku obíhala částečně zděná hradba. Na severní straně nebyla potřeba, protože je tam téměř kolmá skalní stěna. Vstup do jádra bránila druhá brána. Vlevo od této brány byla k hradbě přiložena budova, chcete-li palác. Tady bychom měli hledat r. 1398 zmiňovanou velkou světnici, můžeme si jí představit jako hodovní síň.

Předhradí bylo potřeba opevnit především na jižní a západní straně, kde byl terén nejméně příhodný obraně. Opevnění tvoří mohutný příkop, dosahující šíře okolo 17 metrů. Před příkopem byl vyhozen masivní val. Jak ukazují dochované zbytky zdiva, byly boky příkopu obezděny. Na přístupové cestě je navršen násep, po kterém naši předci vyváželi kámen, když hrad po svém zániku sloužil jako zdroj stavebního materiálu. Ve středu vstupní zdi předhradí se nacházela první brána, z které zůstaly zbytky jedné stěny. Tři strany předhradí byly obestavěny budovami. Největší, podsklepená byla na východní straně, mohla být druhým palácem.

 

Největším problémem hradu, a nejen Zvěřince, byl nedostatek vody. Příkop je na východě uzavřen valem, tzn., mohla se v něm zadržovat dešťová voda. Když navštívil před sto lety Zvěřinec historik a znalec hradů August Sedláček, existovaly ještě směrem k Zadním Boudám zbytky vodního hospodářství. Asi 50 metrů pod hradem našel zbytky dvou rybníčků, u nich stavení z kamene a sesutou studnu. Odtud zřejmě vodu dopravovali na hrad.

 

 

Zvěřinec se proslavil návštěvami Karla Hynka Máchy. Máchův otec pocházel z Měšetic a Karel Hynek zde trávíval prázdniny. Díky jeho vrstevníkovi A. N. Vlasákovi víme o prvním výletu party studentů na hrad Zvěřinec v roce 1829. Na zříceninu se pak Mácha vracel i sám a několikrát zde přespal.