Osady

Vápenice

Osada byla založena známým českým rybníkářem Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan, který zde zahájil báňskou činnost těžby vápence z nedalekého vrchu Pačíska a jeho vypalování. V roce 1908 zde byla zahájena těžba žuly, zvané porfyritský granodiorit. Krása těchto kamenných kvádrů zdobí okolí lidských obydlí po celém světě. Nejdále byly dodány vápenské kamenné bloky v roce 1998 do Austrálie a stávající replika sochy Radegasta v Beskydech je taktéž z tohoto kamene. Nedalako Vápenice leží lokalita s názvem Vápenská jezera, která je díky bohatému výskytu druhové skladby vodního ptactva vyhlášena chráněným územním útvarem ornitologů. Směrem k Vysokému Chlumci stojí pěkná a nově opravená kaplička sv. Anny, která je prvním dílem místního stavitele Františka Holana (podílel se mimo jiného na výstavbě objektů náměstí v Sedlčanech). Těžbou kamene se v současné době zabývá společnost Česká žula. Kontakt: http://www.cezula.cz

 

Hrabří

Samotná ves se dříve nazývala Habří, patrně od slova habr, který se zde jako dřevina bohatě vyskytuje v celém okolí. První písemná zmínka o Hrabří pochází z roku 1379. Konkrétnější údaje jsou však obsaženy v tzv. Berní rulle z roku 1654, v níž jsou údaje o majetkových poměrech jednotlivých poddanských usedlostí v době po třicetileté válce. Hrabří leží 2 km severozápadně od vrchu Lampíru (559 m n. m.), který je opředen řadou pověstí a svůj název získal zřejmě lidovou zkomoleninou jména francouzského generála d´Ampiera. Tento vojevůdce z doby třicetileté války byl prý na Lampíru pochován. Hrabří má téměř 90 let svoji kroniku. Za celou dlouhou dobu se v psaní kroniky vystřídali pouze dva kronikáři - František Pšenička a Jan Pšenička. Sepsali vzácný a poučný dokument. Píšeme-li o Hrabří, je třeba se zmínit ještě o Sboru dobrovolných hasičů. Vznikl již v roce 1895 a plnil nejen své poslání, ale byl i nositelem osvěty, vzdělávání a společenského dění v obci. I hasičský sbor má svoji kroniku.

 

Hradce, Jezvina, Poušť sv. Marka

První písemná zmínka o Hradcích pochází z roku 1843. Podle pověsti se ve stavení s číslem popisným 1, které bývalo hájenkou Třebnického velkostatku, narodil 2. listopadu 1766 pozdější rakouský maršál a ve své době pokrokový vojevůdce, Václav Radecký z Radče. Pomyslný střed osady tvoří malebné vodohospodářské dílo - místní rybník. Péčí základní organizace Českého rybářského svazu ze Sedlčan byl v roce 1988 rybník odbahněn. V roce 1990 zde byl slavnostně vysvěcen zvon na místní zvonici. Dostal jméno Josef po svém kmotru a vzácném místním člověku Josefu Stiborovi. Ruční zvonění bylo v roce 1993 nahrazeno elektrickým.

Osada Jezvina leží u Jezvinského potoka, těsně v sousedství osady Hradce. Ve staročeštině se tímto názvem označovala jáma, rokle nebo doupě v terénním převisu. První písemná zmínka je z roku 1352, kdy páni z Růže - Rožmberkové, kupovali Sedlčanské zboží. O osadě je zmínka v Berní rule z roku 1654 i v Tereziánském katastru z roku 1756, kde jsou uvedeny podrobné robotní povinnosti hospodářů.

 

Poušť sv. Marka má v označení místního lidového významnu stejný charakter, jako "Na poušti nebo V Marcích". I dnes majestátný, ale stavebně chatrný objekt osamocené lesní hájovny (fořtovny) byl vytvořen jako poutní kostelík sv. Marka, který byl postaven v roce 1549 Ladislavem II. starším Popelem z Lobkowicz. Svému poslání katolického poutního svatostánku plnil v krajině, procestované mistrem Janem Husem, po celou dobu rekatolizace, tj. až do roku 1786, kdy bylo jeho poslání zrušeno rozhodnutím císaře Josefa II. Svému posvátnému určení sloužil plných 237 roků. V čase jeho slávy sem ve svátečních chvílích chodívala procesí ze širokého okolí. 

 

Bláhova Lhota

Osada leží z části na březích potoka Svrchnice a skládá se ze dvou částí. U břehu Svrchnice je starodávný roubený mlýn a několik chalup, asi 1 km severně nad potokem je druhá část s bývalými hospodářskými usedlostmi. Mlýn se dříve jmenoval podle dávného majitele "U Křížků". Na zahradě prý pálil jezuitský kněz páter Koniáš v roce 1740 kacířské knihy, které sebral po okolí. Původní název byl pouze Lhota, současné jmého dostala později (nejspíše v 16.století) po předním hospodáři Bláhovi, jehož rod se na Sedlčansku udržel.

 

 

 Pořešice

Pořešice a okolí byly osídleny pravděpodobně již před tisíci lety. Některé archeologické nálezy však dokládají, že zdejši krajina byla osídlena již v dobách pohanských. V 60. letech 20. století, zde bylo vykopáno 8 bronzových náramků, které jsou uloženy ve sbírkách sedlčanského muzea. Osada se rozkládá na svazích vrchu Charvást (536 m n. m.) a patří k ní dva bývalé chlumecké dvory, Zvěstovice a Panská Tisovnice. V obci je zachována kaplička z doby po bitvě bělohorské s jasně znějícím zvonem, který měl pohnutou historii. V době 1. i 2. světové války měl být zabaven pro vojenské účely, ale byl vždy zachráněn a na své místo se vrátil v roce 1945. Pořešice byly sloučeny s Vysokým Chlumcem v roce 1975.