Dříve bylo téměř nemyslitelné, že by se vdaná žena ukázala na veřejnosti bez pokrývky hlavy, proto se o dívce po svatbě říkalo, že se dostala "pod čepec". Na všední nošení byly určeny potištěné vlněné šátky nebo jednoduché čepečky z bílého plátna zdobené plastickou bílou výšivkou a pouze o svátcích se z truhel vytahovaly tuhé zlaté nebo stříbrné čepce.
Právě tyto nákladné kusy se stuhami z barevného hedvábí, zdobené složitou výšivkou z kovových vláken, broušenými sklíčky i flitry, představují divácky nejatraktivnější část výstavy. U některých čepečků v miniaturní velikosti můžeme předpokládat, že byly součástí oblečení určeného na první slavnost v životě dítěte – křest.
Čepce venkovských žen jsou doplněny ukázkami pokrývek hlavy z městského prostředí – například pánským cylindrem, malou vyšívanou čepičkou, kterou s oblibou nosili hostinští, nebo dámskou kápí z černého hedvábí.
